Jak jsme Ani(ne)Mukali

Jedna z věcí, kterou o prázdninách dělám nejraději je to, že nepřemýšlím. Sen se stává skutečností, Le DADA de l'Enfant Terrible roste a můj koníček se stává mým zaměstnáním. Celý rok vymýšlím a tvořím umělecké aktivity pro děti a tak přiznávám, že o prázdninách ráda vypínám a nechávám se bavit. Zkrátka se s dětmi jen tak unáším aktivitami, které vymyslel a připravil někdo jiný a já už se jen vezu jako matka vítěz, která tahá báječnou zábavu z rukávu jako kouzelník kralíky z klobouku.

A tak jsme se také dostali k AniMuku, krabičce zábavného tvoření.Vybrala jsem pro holky krabičku se stínovým divadlem, které se nám náramně hodilo jako navazující aktivita návštěvy Galerie Marionety, o které se můžete dočíst zde.

Princip stínového divadla, Galerie Marionety

S holkama jsme v galerii nastudovaly, jak takové stínové divadlo vypadá, což samozřejmě vzbudilo okamžitý zájem o výrobu divadelní scény a loutek. A tu kde se vzal, tu se vzal, přesně v pravou chvíli: AniMuk!

Krabičku jsem s holkama otevírala za jejich hlasitého povyku a čekala, jestli holky samy pochopí, oč tu běží. Pochopily ihned a chuť se do tvoření pustit byla tak velká, že všechno ostatní muselo jít stranou. Původně jsem plánovala, že krabičku necháme na nějaký deštivý den, ale záhy jsem pochopila, že vytrvalý nátlak "Kdy? / Teď? / Už? /Kdy?..." zkrátka nemám šanci ustát.

Inu vytáhly jsme stoleček a židličky do stínu na zahrádku a pustily se do výroby loutek ke hře "Robinson Crusoe"

Tohle všechno v krabičce bylo

Malá si zamilovala postavu pejska

Pro hoky (hlavně pro Malou) je stříhání ještě nelehká záležitost. Vzhledem k tomu, že jsou loutky na průsvitné fólii, dají se stříhat i ve velmi hrubých obrysech. Malá se tak mohla zapojit i do vystřihování, z čehož měla ohromnou radost.

Holkám se moc líbilo, jak se loutky dají vyzdobit barevnými pauzáky. Okamžitě zkoušely, jak bude stínové divadlo fungovat (marně jsem jim vysvětlovala, že zvolily příliš silný světelný zdroj).

 10:30 dopoledne: loutky jsou hotové, čekáme na tmu. Oujé, den bude ještě dlouhý.

Stínové divadlo se sluníčkem.

Čekání na tmu bylo nedočkavě dlouhé. Holky ho naštestí proložily koupáním, zmrzlinou a odpoledním lenošením, které jsme využily k převyprávění příběhu Robinsona Crusoea. S blížícím se západem slunce jsme začaly připravovat divadelní scénu.

Rozhodly jsme se pro instalaci letní scény, ke které jsme využily náš dřevěný domeček na hraní.

Generálka ještě za světla

Hurá! Na divadlo padá tma.

Premiéra proběhla hladce a hra měla velkolepý úspěch.

AniMuk má od nás jedničku. Stínové divadlo nás zabavilo vlastně na celý den a zde je nutné poznamenat, že divadelní krabička (kromě spousty nápadů) obsahuje ještě dvě další stejně velké aktivity : prstové divadlo a výtvarné potřeby na výrobu vlastních loutek.

Co jsem na krabičce ocenila nejvíce: 

Krabička obsahuje všechen potřebný materiál. Nemusíte shánět vůbec nic: nůžky, kolíčky, tužka, baterka, kousky barevného papíru, lepenka, scénář... zkrátka vše, co potřebujete k tvoření a hraní, v krabičce najdete. S klidem se tak dá AniMuk rovnou přibalit do kufru na prázdniny. 

A nějaké mínus?

Snad jen to, že při představení na mně zase zbyla role vypravěče!

Takové loutkové odpoledne

O prazdninach v Cechach bylo krasne. S rodinou, pod modrym nebem s neuprosne hrejivou zlutou kouli (kterou jsme tady v Normandii v poslednich tydnech pomerne krute postradali) a u kaficka. Jeden den ale bylo pomerne osklivo a takovy den se samozrejme okamzite vyuziva k nejakemu kulturnimu zazitku. Tentokrat jsme zamirili do Litomeric, presneji do Galerie Marionety.

Ocekavala jsem pomerne bezne male muzeum loutek, ale to jsem se ohromne mylila! Male muzeum loutek to opravdu je, ale velmi prijemne me prekvapilo svou vstricnosti k detskemu publiku. Galerie ma dve patra, ktera jsou az po strop naplnena loutkami. Prvni patro je krasne, druhe je absolutni bomba. V druhem patre jsou totiz loutky, na ktere se muze (a ted pozor!) sahat. A nejen to: loutky si deti dokonce mohou vzit do ruky (!) a hrat s nimi divadlo (!!!), ke kteremu zde maji k dispozici i zakladni kulisy. Pro ty, kteri by se snad u loutek nudili, jsou na stole tuzky a papiry. Pro rodice je zde k dispozici caj a kava a neskutecne kouzelna dokumentace k loutkovemu divadlu: scenare, casopisy, navody na vyrobu loutek i divadla. Vsechno bylo tak samozrejme prijemne a skromne"vintage", ze jsem se chca nechca vratila do sveho detstvi.

Co dodat? Deti nadsene, ja taky.

Galerie Marionety (byvala hvezdarna) a ano, loutkova herna v 2.patre je tam, co vidite vsechna ta velika pulkruhova okna!

 Princezny sly samozrejme na dracku:)

 Spousta krasného studijniho materialu

 ...s kusy loutek na osahani:)

 Vyhled z hvezdarny na vsechny svetove strany

Je po desti...stihli jsme i kratkou prochazku mestem

Žvejkačky

 ... aneb kniha, ktera se nam hodi k pokojicku!

Dalsi knizkou v balicku od naseho cervnoveho Jeziska byly Zvejkacky (text Marka Míková, illustrace a graficka uprava Juraj Horváth, vydalo nakladatelstvi Baobab.

Zvejkacky byly prekvapenim. Zatimco u ostatnich knizek jsem vicemene vedela, do ceho jdu, Zvejkacky byly takove male rande naslepo.

A jake tedy jsou? Stavnate a osvezujici! Obsahem i formou - od textu, pres ilustrace az po format. Kdyz jsem otevrela Zvejkacky, citila jsem se podobne, jako kdyby mi v parnem lete u vody (kdy ma clovek v tasce jen kus zapareneho jablka a lahev s teplou, puvodne bublinkatou vodou) nekdo nabidl cerstve namichane nefalsovane Mojito.

Text a ilustrace se snoubi predevsim ve sve skromne krase, ktera otevira naruc vsem a je na kazdem ctenari, do jake hloubky se ponori. Za jednoduchymi slovy a nepretizenymi ilustracemi je ukryto mnoho vjemu, pocitu a vlastne obycejnych vzpominek na detsky nevsedni svet. Marka Mikova zkratka dokazala slovy zachytit nezachytitelne a Juraj Horvath svymi ilustracemi dodal nezachytitelnemu treti rozmer. Knizek, kde si na sve prijdou deti i dospeli, je po certech malo. Tohle je jedna z nich.

V Baobabskem balicku byly dve dalsi knizky. O knizce To je Praha si muzete precist zde a o Salamounovi napisu, az budu mit zase chvilku volna (a splinu po domovine).